Ve čtvrtek večer jsme doma přivítali Torpedo Havířov v rámci 15. kola 1. ligy mužů. Utkání jsme odstartovali skvěle, ale rozhodla druhá třetina a body putují soupeři.

Sezóna je v plném proudu a mládežnické týmy píseckého florbalového klubu mají za sebou první dva měsíce soutěžního ročníku. O tom, jak se daří jednotlivým kategoriím, jaký byl zájem o florbal při zářijových náborech, i o tom, proč je důležité, aby děti měly ve sportu řád a zodpovědnost, jsme si povídali se šéftrenérem mládeže Michalem Hanzlíkem.
Sezóna už se naplno rozběhla. Jak bys zhodnotil první měsíce soutěžního ročníku z pohledu mládeže?
Jsem rád, že se nám letos podařilo do soutěží přihlásit počet mládežnických družstev adekvátní k počtu našich hráčů. Do zápasů nastupují téměř všechny děti a zároveň máme na turnajích plně obsazené soupisky. Zatím vnímám i dobrou výkonnost našich družstev z hlediska výsledků. V současné době se často bavíme o tom, zda je vše správně nastavené v tréninkovém sportovním procesu. Chceme se v tomto směru stále posouvat.
Na začátku září proběhly tradiční náborové akce. Jak hodnotíš jejich úspěšnost a celkový zájem dětí o florbal?
Náborové aktivity hodnotím pozitivně, a to nehledě na to, zda se k nám pak děti připojí. Podle mě je důležité, aby děti věděly, že tady florbal existuje, měly možnost si ho vyzkoušet a případně se k nám přidat. Co se týče přímo zájmu hrát florbal, ten stále je a potvrzují to počty stávajících i nových členů.
Kolik nových hráčů a hráček se letos podařilo do klubu přivést? A které věkové kategorie se rozrostly nejvíce?
Od května, kdy začínají náborové aktivity a překlápí se nová sezóna, máme do této chvíle kolem třiceti nových členů. Nejvíce se každoročně rozrůstá mini přípravka, pak přípravka, elévové a občas někdo doplní i starší kategorie.
Jak jsi spokojený s docházkou a aktivitou napříč kategoriemi? Vidíš u dětí chuť se zlepšovat a pravidelně se účastnit turnajů či tréninků?
Nejen mezi kategoriemi, ale i v rámci dané kategorie jsou velké rozdíly. Jak jsem již zmiňoval, na turnaje mají děti zájem jezdit, a za to jsem rád. Co se týče tréninků, tak bych lhal, kdybych řekl, že jsem zcela spokojený. Všeobecně je to tak, že pokud děti trénují „jen“ dvakrát týdně, je to absolutní minimum pro základní rozvoj. Ideální stav je trénovat třikrát až čtyřikrát týdně a k tomu jezdit na turnaje.
Ono také záleží, zda děti mají i jiné sporty než jen florbal. U těch nejmenších máme záměrně méně tréninků, protože víme, že děti často dělají více sportů, a postupně se počty tréninků navyšují. Bohužel se nám často stává, že některé děti chodí na tréninky jednou týdně. Na jednu stranu chápu, že děti mají hodně aktivit, a to nejen těch sportovních, ale na druhou stranu pak nemůžeme očekávat rozvoj hráčů. Především si myslím, že by děti měly mít jasně nastavený řád a zodpovědnost vůči aktivitě, kterou dělají. Od doby, co se florbalu věnuji, pozoruji, a je to přirozené, že budou děti, které věnují sportu větší pozornost, a děti, pro které sport není hlavní náplní jejich volného času. Sám za sebe můžu říct, že v tréninku se vždy snažím věnovat stejnou pozornost všem.
Zavedli jste v klubu na začátku sezóny nějaké novinky nebo změny? Pokud ano, jaké vnímáš zatím nejpozitivněji?
Všeobecně nezavádíme nějaké velké změny a novinky. Snažíme se vše zavádět postupně a přirozeně. Zlepšujeme podmínky v rámci posilovny, tréninků, přidáváme tréninkové hodiny atd. Asi největší změnou bylo zavedení tzv. oblastní ligy přípravek. Cílem vytvoření této soutěže bylo to, aby začínající hráči nemuseli na turnaje nikam cestovat a odehráli své turnaje přímo v Písku. Další výhodou je, že si turnaje můžeme přizpůsobit tomu, co přesně od nich očekáváme.
Mnoho hráčů z mládeže chodí podporovat i náš A-tým mužů. Jak důležité podle tebe je, aby děti měly s „áčkem“ kontakt a chodily na jeho zápasy?
Z mého pohledu je to nesmírně důležité. Jednak vytváří atmosféru na hale, ale především se tím více provazuje naše komunita. Co mi přijde velmi důležité je, že děti pak vidí florbal na určité úrovni a dokážou si více představit, jak florbal může vypadat. Jsem přesvědčen, že právě sledováním těchto utkání se i hráči mohou posouvat následnou nápodobou v tréninku, a na dětech, které na zápasy pravidelně chodí, toto pozoruji.
Nicméně bych úplně nesouhlasil, že nás chodí podporovat „mnoho“ hráčů z mládeže. Vážíme si toho, že pravidelně chodí určitá skupina dětí, která nás podporuje, a moc jim za to děkujeme. Samozřejmě na tom mají velký podíl jejich rodiče, kteří tam s nimi přijdou. Osobně bych si představoval větší zájem ze strany mladších a starších žáků a dorostenců.
Mrzí mě, když někteří dorostenci v hledišti místo hry sledují mobilní telefony. Je to škoda, ale tak to prostě nyní je a my se musíme snažit o to víc udělat utkání zajímavé, abychom hráče do haly dostali a získali jejich pozornost.
Jak probíhá spolupráce mezi jednotlivými trenéry napříč kategoriemi? Sdílíte společné principy nebo herní filozofii?
Na společných schůzkách s trenéry řešíme, jak chceme pracovat s jednotlivými kategoriemi. Každá kategorie má nastavené tréninkové principy a plány. Máme trenérské skupinky, kde komunikujeme, takže jsme v neustálém kontaktu a bavíme se zde o dalším rozvoji.
Na co se chcete v následujících měsících nejvíce zaměřit, ať už po sportovní, nebo po organizační stránce?
Nejde o následující měsíce, ale celkově chceme, abychom měli nadstandardně vytvořenou organizační strukturu klubu a naši členové věděli, co je čeká. Stejně tak chceme, abychom vytvářeli co nejlepší sportovní prostředí, kde se naši hráči a hráčky budou rozvíjet. Na tom pracujeme stále a chceme odbourávat to, co se nám nedaří, a naopak posilovat to, v čem jsme silní.
Co bys vzkázal rodičům a dětem, kteří třeba ještě váhají, zda se k florbalu přidat?
Pokud hledají náročné, ale zároveň férové prostředí, můžeme být organizace přesně pro ně. Rozhodně doporučuji vyzkoušet si pár tréninků a na vlastní kůži si zkusit, jak to u nás funguje.
Z Michalových slov je vidět, že florbal v Písku jede naplno. Mládež má chuť trénovat, zlepšovat se a hlavně bavit se hrou. I když je pořád na čem pracovat, atmosféra v týmech je dobrá a energie, kterou děti do florbalu dávají, je zkrátka nakažlivá.